Pocty hejtmana 2020: Roland Zdeněk Bulirsch

V našem novém seriálu si postupně představujeme osobnosti, které nedávno hejtman Libereckého kaje Martin Půta ocenil za jejich celoživotní přínos našemu kraji. Poctu hejtmana za celoživotní přínos v oblasti matematických věd dostal Prof. Dr. dr.h.c. mult. Roland Zdeněk Bulirsch.

22. 12. 2020 Foto Roland Bulirsch s manželkou.

Liberecký rodák prof. Zdeněk Bulirsh přišel na svět do nelehké doby, narodil se 10. listopadu 1932. O čtyři roky později bohužel zemřel jeho český otec a jeho matka, po otci Němka, byla nucena opustit služební byt v Liberci a přestěhovat se ke své české matce, do tehdy převážně německých Vratislavic nad Nisou. Z české školy proto malý Zdeněk přestoupil do školy německé a naučil se tam rychle hovořit němčinou. „V dobách první republiky zde spolu prostí lidé, české a německé národnosti, vycházeli dobře a řeč se používala podle potřeby ta i ona. Ani zdejší Němci nebyli citově vázáni výlučně na Německo, ale spíše tíhli k rakušanství, vzhlížející k Vídni jako svému idolu. Co se dělo ve Vídni, bylo v Liberci přijímáno s jásotem a napodobováno,“ vzpomínal na své dětství Roland Zdeněk Bulirsch v roce 2000, kdy v Liberci obdržel ocenění od Technické univerzity v Liberci.

Anežka Čermáková (na snímku), blízká příbuzná Karolíny Světlé, byla tetou Rolanda Bulirsche. 

Anežka Čermáková (na snímku), blízká příbuzná Karolíny Světlé, byla tetou Rolanda Bulirsche. 

Rok 1938 znamenal pro Němce v Čechách začátek konce. Jeho rodina měla řadu příbuzných v ryze českých obcích Podještědí, kde bydlela matka jeho otce, mj. neteř spisovatelky Karolíny Světlé, manželky Petra Mužáka či jeho babičky. Jeho matka se později provdala za Němce a z jeho rozhodnutí se v roce 1946 nechala rodina odsunout, ač to v roce 1945, kdy docházelo k masivním odsunům, udělat nemusela, neboť byl otčím úředně označen za antifašistu. Třináctiletý Zdeněk tehdy pracoval v pekárně a po vsi rozvážel housky a rohlíky, později pracoval také v řeznictví a kovárně, kde se mu podařilo vydělávat víc peněz.

„Náš transport o čtyřiceti vagónech opustil v říjnu 1946 Liberec a po deseti dnech jsme dojeli do švábské části Bavorska. Veškeré útrapy odsunu snášela s námi moje česká babička z matčiny strany. Potloukal jsem se s babičkou po švábských vesnicích, žebraje o chleba s občasným úspěchem. Vyposlechli jsme si také od místních lidí výzvy: ‚Vraťte se, vy všiví Poláci, odkud jste přišli!‘ Pro Němce v Německu jsme byli zase jen nenáviděnými Slovany. V porovnání se situací zpustošeného Německa v roce 1946 byly poměry v tehdejším Československu přímo rajské. Poslal jsem také do onoho ztraceného ráje několik psaní, ale nepřišla žádná odpověď. Lidé i tam měli zřejmě dosti jiných starostí a staré kontakty upadly v zapomnění,“ vyprávěl při vzpomínání v roce 2000 profesor.

Liberec v roce 1945.

Liberec v roce 1945.

Díky štěstí, v Norimberku u firmy Siemens-Schuckert, získal učební místo, vyučil se zámečníkem a poté u firmy stavěl elektrické motory, jezdil jako montér po Německu a montoval velké generátory v elektrárnách na Rýně. V Norimberku odmaturoval a vzápětí začal studovat matematiku a fyziku v Mnichově, přitom až do roku 1957 stále pracoval u firmy Siemens – Schuckert, kde si vydělával právě tolik, aby mohl financovat svá studia. V roce 1957 získal diplom z matematiky a vykročil na vědeckou dráhu. Disertační práci sepsal již během posledního roku studia v Mnichově a později habilitoval. V polovině 60. let byl hostujícím profesorem na Kalifornské univerzitě v San Diegu, a ač mu po roce nabídli stálé místo, jeho patriotismus mu nedovolil zůstat v USA, protože část jeho studia financovala Studijní nadace německého národa. V roce 1969 se stal profesorem na univerzitě v Kolíně a od roku 1973 působí na Technické univerzitě v Mnichově.

Své příbuzné v severních Čechách navštívil až po dlouhých 31 letech, v roce 1977.

„Češtinu již zcela neovládám a vnímám ji jako krajinu důvěrně známou, na níž se nyní snesl soumrak. Sleduji v ní známé stezky, než se zahalí tmou, závojem zapomnění. Ale její zvuk, melodie, je nezaměnitelná, poznám ji ze všech slovanských jazyků. Před 62 lety jsem byl očitým svědkem požáru synagogy. Když si dnes vybavuji tuto událost, vidí opět plameny šlehající z oken synagogy, několik Liberečanů stojících v němém údivu na ulici, vystrašených a neschopných zarazit pohromu. Zítra budete otevírat novou synagogu spolu s euroregionální knihovnou. Upřímně se z toho raduji. Snad někdy obnovíte též kostel Českých bratří k poctě Mistra Jana Husa a ‚učitele národů‘ Jana Ámose Komenského,“ dodal profesor Bulirsch závěrem již zmiňované návštěvy Liberce v roce 2000.             

Dobový dokument dokresluje atmosféru v Liberci po roce 1945.